Autorka blogu se předem omlouvá za možnou nepřehlednost svých článků, 
jelikož myšlenky proudí rychleji než její prsty.
Děkuji za pochopení.

OMERTA 3.díl

5. května 2014 v 20:09 | Drápek |  Omerta

Probudila jsem se do temnoty. První co jsem dokázala vnímat byla nesnesitelná bolest hlavy. "Ten hajzl mě omráčil!" došlo mi okamžitě. Cítila jsem, jak se pode mnou hýbe zem a usoudila jsem, že jsem zřejmě v té pitomé dodávce. Chtěla jsem začít panikařit, ale bránil mi šátek pevně omotaný kolem mých úst. Neměla jsem dostatek kyslíku. Chtěla jsem šátek sundat, jenže moje ruce se na povel neobjevily. Byly svázané za zády. "Klid, uklidni se." říkala jsem si a po chvíli jsem začala znovu racionálně myslet. "Musím se dostat ven. A to hned." Zkoušela jsem se ve tmě rozkoukat a spozorovala jsem malou dírku, kterou proudil ostrý paprsek světla. Nahnula jsem se vpravo a snažila jsem se podívat dovnitř. Rozpoznala jsem ucho nějakého chlápka, který se vybavoval s tím druhým. Venku bylo denní světlo.
"Hele přestaň! Nebuď tak nervní nebo tě normálně vodstřelim!"
"Drž hubu Marcusi, tobě se to kecá. Ale v kufru máme živou holku, nedochází ti to?!"
"A to bys byl jako radši, kdyby byla mrtvá?"
Dlouhé ticho. Srdce mi bušilo jako nikdy předtím. Šokem jsem neměla ani slz, které bych vypustila na svobodu. Přestala jsem je poslouchat a soustředila jsem se na uzel, který bránil mým rukám v pohybu. "Zatraceně. Notak! POVOL!" v tu chvíli vůz zastavil. V mé hlavě bylo prázdno do něhož vstoupila prudká bolest. Zaslepilo mě denní světlo, které ke mě vtrhlo z otevírajících se dveří.



"Tak jdeme krasavice, zvedej se." řekl ten s hlubším hlasem.
Měl tetování na levé tváři a piercing v koutku úst. Jeho svalnaté ruce ve mě vyvolávaly strach. Popadl mě a vytáhl z auta. Moje nohy nefungovaly, ať jsem se snažila jakkoliv. Upadla jsem a ten hubenější mě rychle zvedl. Bylo vidět, že není ve své kůži. Nervózně pokukoval po tom druhém, jakoby se bál. Přestala jsem se vzpírat a bránit, abych nabrala síly a zkusila to později. Měla jsem pár vteřin abych zjistila, kam mě odvezli. Všude byly jen stromy. Nějaký les? Vedla sem jen trávou zarostlá cesta. Těžko byste našli i zezelenalý, zarostlý dům. Ten urostlejší z nich odemkl a vstoupil dovnitř. Otočil se, aby mě chytil, ale já využila chvilky nepozornosti toho chcípáka, co mě držel a vytrhla jsem se mu ze sevření. Začala jsem utíkat před jistou smrtí, ale se svázanýma rukama to šlo jen těžko. Bohužel ten menší, sice hubený, ale zato dost rychlý mě popadl a přirazil k jednomu ze stromů.
"Tohle-už-nezkoušej!" podíval se na mě výhružně.
Chytl mě za ruku a vlasy a doslova mě odtáhl do domu. Ani jsem nedokázala vnímat tu bolest, jak jsem se bála. V domě bylo zatemněno a zatuchlo. Dovedli mě k bílým dveřím a rozvázali mi ruce. Než jsem stačila jakkoliv zareagovat, vhodili mě do místnosti bez oken s matrací v koutě. První věc, která se mi vkradla před oči, byl obrázek z blázince. Přesně tak to vypadalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama