Autorka blogu se předem omlouvá za možnou nepřehlednost svých článků, 
jelikož myšlenky proudí rychleji než její prsty.
Děkuji za pochopení.

Zraněné...

6. března 2014 v 15:48 | Drápek |  O někom, něčem...
Už od už od spousty přátel jsem slyšela, jaké to je, když jim ublíží milovaná osoba. Popisovali stavy bezmoci, kdy jim mozek naprosto vynechával a naopak stavy, kdy se mohli zbláznit z té kupy myšlenek...šŠÍLENSTVÍí! Nikdy jsem přesně netušila, necítila to, co oni. Až dnes jsem však zjistila, že jsem jim vlatně předtím nikdy neporozumněla.

Jaké to tedy je, když vás zraní člověk, na kterém vám opravdu hodně záleží?
Vlastně nijaké. Nedokážu to přesně popsat. Vaří se ve mě krev, v myšlenkách se honí otázky, tolik otázek, ale já je přesto neslyším. Nerozumím jim. Nechci rozumnět. Cítím, jak mi při každém pohybu pulzuje lebka a já cítím, že mi každou chvílí uteče mozek ušima. Ale ve skutečnosti necítím nic. Nic a všechno zároveň.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | 6. března 2014 v 18:50 | Reagovat

A taky je tu chuť zradu oplatit, vykřičet mu to do obličeje, dát mu pocít, jak zrada bolí, jenže tím se rozvíjí kolotoč, který  nemá konce.
Zrada od blízkého člověka? To bych přirovnala k podraženým nohám, když to nečekáš.

2 Anidea Anidea | E-mail | Web | 6. března 2014 v 21:09 | Reagovat

Ani si nechci představit, co se Vám stalo. Jsou to chvíle, kdy je člověk nejvíc bezmocný. Ale přejde to... Přeju Vám štěstí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama