Autorka blogu se předem omlouvá za možnou nepřehlednost svých článků, 
jelikož myšlenky proudí rychleji než její prsty.
Děkuji za pochopení.

Únor 2014

Už ne jako dřív...

22. února 2014 v 22:36 | Drápek |  Zápisník
Obloha plná hvězd, pouliční lampa, dvoje smějící se ústa, objetí....
Budoucnost?
Strach!
Zítřejší den, ten další a další také.

http://fc01.deviantart.net/fs11/f/2012/017/f/6/f60efc46ea9a82a56aaa8e921f7ba3e1-dlnla4.jpg
Vzdalující se kroky,
trvá to hodiny...stále je slyším.
Otočím se, zamává.
Ne! Proč to dělá?
Stejně není šancí.

Neřeš to, hučí mi v hlavě.
Otočím se, ujistila jsem se.
Jdu dál.
Nádech a výdech.

Vyprávěl mi...
Ne! Dost!
Smál se semnou...
Stačí! Dost už!
Objal mě...
PŘESTAŇ!

Něco mám v rukou,
jeho čepice.
"Tu mi vrátíš
až půjdeme zas ven."

Zas? Zase? Znovu?
Jaký by to mělo smysl?
Cožpak by nás neodsoudili,
jako každého nám podobného?



Like Stewie met the Death.

18. února 2014 v 10:35 | Drápek |  O někom, něčem...
To mě pobavilo. :D

Vidíš, když jsi sám sebou. Vždycky najdeš toho pravého přítele. :)



Feministky?

18. února 2014 v 10:11 | Drápek |  O někom, něčem...
Každý z nás už tento pojem v životě potkal. I já. Ale doteď jsem moc nevěděla, co všechno to vlastně skutečně obnáší.
Objasníme si, co je to vlastně feminismus? Feminizace probíhá dlouho, předlouho. Feministka je každá žena, která žije vlastní život, ať už jako matka pěti dětí v domácnosti, pracující žena s třemi nebo někdo, kdo děti nechce vůbec. Žijí život, pro který se rozhodly, a i když okolnosti jsou mršky, hlavní je, že jim mužský protějšek nediktuje denní řád.

Tento náhled by byl ještě v pořádku, pokud by se ve světě nerozmáhala vlna extrémistek, které každé poplácání po rameni nebo po zadku odmění výhrůžkou nebo si nenechají podržet dveře...atd.

Problém proudí často z toho, že několikrát ženská narazí na nesprávného chlapa. Bum a je to! Ale tak to bývalo vždycky a vždy to tak bude, nedá se svítit. Jenže některé chytrolíny hned soudí, že VŠICHNI chlapi jsou k ničemu a že raději budou samy za sebe. STOP CHYBA! Takhle to řekne tisíc žen a tisíc chlapů zůstane navždy samo. Nechápu feministky, nechápu...A nemyslím si, že se měly narodit jako chlapi. Copak ti se chovají takhle extrémně odtažitě a výbušně? Ne.

Chápu, když chce být žena soběstačná a silná. To jsme ale uvnitř každá. Možná některým to chvíli trvá, avšak také k tomu dojdou. Vždyť je to tak krásné nechat se ochraňovat a rozmazlovat. Být milována. Být ta malá růže, která rozkvétá v dlaních svého muže a odměňuje jej svou vůní a vřelostí. :)

Slovo na konec. Neříkám, že všechny feministky jsou stejné, obořuji se jen vůči extrémistickému hnutí feministek. Ty už se musí opravdu nudit. :)


16 + 1 = 17...Už?!

18. února 2014 v 9:56 | Drápek |  Zápisník
Čauves! :)
Vřele vás zdraví červstvá sedmnáctka na mém kontě. :) Když mi taťka přál a opět opakoval "..a přeju ti nějakého toho samce.", tak jsem si uvědomila, že je rok už zase pryč. jak je jen možné, že to tak utíká? Možná proto, že 17 už není 16, ale stále to také není 18. Z toho vyplívá, že je čas se pobavit!! :D
Tohle bude bezvadný rok. :3

K naroznkám jsem dostala krásné dárky, za které jsem více než vděčná. Pár kousků šperků, na ty jsem úchyl, pyžamo, už mě nudilo spát nahá, a hlavně džínovou bundu, ve který budu za frajerku! :D Dále jsem dostala hrnek s nápisem
"ŠKOLA POŠKOZUJE MÉ DUŠEVNÍ ZDRAVÍ" a budu si do něj o přestávce dělat kafe. :3 Také ke mě přibyla kartička s citátem, kterou budu mít vždy u sebe v peněžence.


Drápkovi spiklenci slasti I. -> TOMÁŠ KLUS

6. února 2014 v 16:01 | Drápek |  Hudba
Tímto článkem započnu novou řadu artiklů, které se budou vázat k tématu mích milenců. Je jich celá spousta, jen je škoda, že oni nemají ponětí o mé existenci. :D To je však začátek každé lásky! :)...tákže mám šanci! Juhú!

Jedná se o povídání, rozplývání se a dumání nad písněmi mích oblíbených zpěváků, kapel, či nad slintáním nad jimi samotnými. O:)



Dnešní první díl započneme králem mého hudebního ducha. Dámy a pánové prosím velký potlesk pro Tomáše Kluse!

Co tak říct o tomhle šikovném a velmi sympatickém písničkáři? Myslím si, že není nic, co byste o němuž dříve nevěděli.
15. května 2013 Tomáš oslavil své 27 narozeniny a pouhých pět dní před se mu narodila nádherná dcerka Josefínka. Se svou milovanou Tamarou, kterou si ve stejném roce také vzal, Josefínku vychovávají k lásce. Tak jako k tomu byli předurčeni Oni dva.

Něco z teorie. :)
V roce 2002 získal zlatou medaili v moderním pětiboji, tudíž díky vrcholovému sportu přesídlil do Prahy. V roce 2007 vyhrál s písní Dopis pěveckou soutěž Czechtalent ve Zlíně. Tentýž rok napsal a nahrál hudbu pro film Anglické jahody a se svým spoluhráčem Jirkou Kučerovským vystupoval jako předskokan skupiny Chinaski. O rok později vydal své první album Cesta do záhu(d)by. V roce 2009 vydal druhé album Hlavní uzávěr splínu a spolu s ním vyšel i jeho první zpěvník "Já, písničkáŘ", obsahující písně z prvního a druhého CD. Zpěvník mimochodem moc doporučuji. :)
V září 2012 úspěšně ukončil studium herectví na DAMU. Šikulka můj! :) V roce 2010 se stal zpěvákem roku hudebních cen Óčko a Anděl. V letech 2011 a 2012 získal stříbrného a zlatého Českého slavíka. Podporuje také charitativní projekty.

Mé srdce svázal zejména svými texty, které mi mnohdy promlouvají z duše. Plus hudba dodávající pocit všemocnosti. ÁÁÁCH! Nejde neposlouchat. Krásným bonusem se stává pohled na blonďatého fešáka, který se usmívá na každou fanynku a dělá vše proto, aby dostala co chce. Většinou je to podpis a fotka. Ale až přijde čas, kdy mu budu moci JÁ pohlédnout zblízka do očí, tak ho jen obejmu a povím mu, že je načase poznat tu pravou lásku semnou. Né :D To samozřejmě neudělám, vždyť má tak úžasnou ženu a mimčo. :) Obejmu ho a řeknu mu, že mi dělá radost klučina jeden. Ať zpívá jako o život dál a Jirku Kučerovského také obejmu...a prostě je vychválím, že jim nezbude nic jiného než psát texty a skládat hudbu do úmoru. :D Příjemné to bude setkání. :D


http://files.oklusovi.webnode.cz/200000393-4ccef4e768/534618_379321882150827_1675518881_n.jpg

A zase budu strašit...i v únoru.

6. února 2014 v 15:12 | Drápek |  Zápisník
S lehce rozervaným egem, to vám hned povím, se navracím na svůj laskavý bloček. :)
Potupně se omlouvám, že jsem dlouho nepsala, ale takhle nepravidelně budu přispívat už asi pravidelně. Přihodím sem nějakou hudební dobrotu a povím vám o tom, jak se leden parádně vydařil, či vydražil?..Čtěte o návštěvě plesu níže!
Hned na začátek se vypíšu ze své rozhněvanosti na lidskou rasu...Vážně, vážně, vážně ani trochu nerozumím tomu, proč lidé lžou. Dobrá, přistoupím na malé lži, přiznávám, že těm se také mnohdy nevyhnu. Však proč je proboha nutné, nechávat je rozpínat se do obřích rozměrů, načež bouchnou a nechají po sobě hustě mrtvý prostor?!! Zratí tak důvěru, rodinu, lásku...Právě to, co je v životě nejdůležitější.

Bohužel právě tuto věc si dospěláci, či dospívající neuvědomují. Říkají, jak jsou za své činy už zodpovědní, že ví, jaké chování má jaké následky, ale STOP!....Kroutím nevěřícně hlavou. Cožpak jsou opravdu tak slepí? Slepí a hluší k tomu?
Ve skutečnosti totiž nevidí, jaké následky má jejich jednání, mnohdy si to ani nenechají říct. To je ta hluchá nevidomost.
Podle mě je to velikostí jejich ega. Tím, že si umanou, že jsou něco víc než ostatní a jdou si za tím. Cestou za svými ambicemi metou stromy, boří domy a je jim to vlastně u zadku. Ale když se objeví dům, který na ně má příliš pevné základy, tak se ho snaží obejít tím, že přelezou nebo rozstříhají plot...A co tím autor chtěl říci?
Chci tím říct, že raději lžou než aby si prodloužili cestu za cílem tím, že budou hledat klíče od brány a postivě přešli zahradu...Raději budou lhát a usnadní si všechno místo toto, aby poznávali svět, lidi, zvířata...cokoliv, jen aby už byli v cíli.
Nechvalný příkladem mohou být běžci na maratonech, kteří se podvodem nechají svézt kus cesty, jen aby se co nejsnadněji dostali k odměně.

Dalším tématem je určitě všemi milovaná škola. :D
Pololetí se vydařilo lépe než jsem čekala, tak jen doufám, že mi celkem chvályhodná snaha vydrží až do prázdnin. Cestu ke zbláznění mi, díkybohu, kříží mí drazí spolužáci a kamarádi. S několika z nich jsem utužila vztahy na svém prvním plese. Děkuji za to! :)


Úspěšný leden jsem zakončila nááádherným maturitním plesem našich čtvrťáků.♥ Pobavila jsem se, poznala jsem nové lidi a poznala jsem více i ty, které už znám. Šla jsem zaplesat s tím, že ta sbalím nějakého fešáka, ale to jsem ještě netušila, že noc protančím se svým spolužákem! Věřte nebo ne, já tomu zatím uvěřit nemůžu, se mi s ním tančilo nejkrásněji ze všech. Sice má pověst takového úchyláka a sukničkáře, ale co...Byl na mě hodný a pořád je. :) Myslím, že jsme si to oba moc užili a jemná pusa zahřeje při vzpomínce ještě teď. :) Ta na tváři, ta na krku i ta na rameni. Huhů! Ňuf! Museli byste ho znát, aby vám došlo, jak moc vyjímečná chvíle to pro mě byla. Vyzařovalo z něj něco, co by mi nikdo ze spolužáků neuvěřil...byla to upřímnost. Opravdu měl v tu chvíli radost, že semnou tancuje. Vždycky jsme si rozumněli a házeli na sebe kukuče, avšak nikdy by mě nenapadlo, že spolu zažijeme takhle hezké chvíle. Už od prváku se mi líbí, jen to tajím...možná z důvodu malého sebevědomí nebo jen vím, jak by na to ostatní reagovali...
To jsou sakra stavy co? Nějaké rady, holky kluci? Vše se přijímá.♥


Toto je moje plesová a táborová srdcovka! ♥