Autorka blogu se předem omlouvá za možnou nepřehlednost svých článků, 
jelikož myšlenky proudí rychleji než její prsty.
Děkuji za pochopení.

Leden 2014

Cestování...

19. ledna 2014 v 10:59 | Drápek |  O někom, něčem...


Každý z vás má nějaký sen. Možná je jich celá spousta, ale vždy jen jeden z nich je ten NEJ. Já mám takové top sny dva. Najít si božího kluka a sen delšího trvání, cestovat. Hodně, hodně.

Zažili jste už někdy ten krásný pocit, že si sbalíte ruksak a vypadnete na celý den z baráku? Nemyslím ten úmorný pocit školního dne. :D Pocit, kdy jste, třeba sami, vyrazili do cizího města....s partou daleko na výlet. Prostě pocit naprosté svobody a zároveň ten pocit dospělosti. Toho, že za sebe musíte rozhodovat, zodpovídat. Je to taková malá zkouška připravenosti. Do báglu hodíte jídlo, nějaké oblečení, peníze, kapesníčky(Ty jsi moc důležité! :D), knížky a další co budete chtít...a jde se...Prostě čau mami, čau tati...nevím, jestli se ještě dneska vrátím. :)


Ale vrátím se k tomu cestování...Existují dvě místa kam se chci za každou cenu podívat. Velká Británie včetně Skotska a Švýcarsko. Většina lidí cestuje, aby se naučila jazyk svých sousedů, ale mě více než lidé lákají přírodní a kulturní památky. Pověstný Londýnský Big Ben, škola Harryho Pottera - Cambridge university, London Eye...Skotské pláně, stromy, zvířata. A kdo někdy slyšel, či navštívil Švýcarsko...podlehl mu. Jsem si tím naprosto jistá...Švýcarsko je země pohoří, vysokých hor, ledovců, ale také jezer a rozsáhlých nížin. A aby to nezůstalo jen u těch hmotných věcí, tak do požitků zařadím pohostinnost Švýcarů. Většinou jsem o nich zaslechla, že jsou nepřátelští, ale to bude tím, že se k nim túúristi taky nechovají vždy přívětivě.

Waterfall Walkway, St. Beatus Caves

Pocit...
Vědomí cesty pod nohama, nevědomí jejího směru.

K nezaplacení.
Ale uvažujme realisticky...peníze na to jsou přeci jen potřeba, ale milovaná brigádka to vždy jistí. :)


Očekávání...?

16. ledna 2014 v 17:00 | Drápek |  Zápisník
Po dnešku opravdu netuším, co od lidí očekávat. Oni toho od vás očekávají TOLIK! Už mě to nebaví, už to nechci. Proč se jednoduše nemohou naučit respektovat jeden druhého, jako to dělá jeden bilion lidí ze sedmi?
Máte podobné pocity, prožitky zbytečnosti?...

Čas neúprosně stahuje nás.

15. ledna 2014 v 19:03 | Drápek |  Zápisník
"Jóó budou Vánoce!" řekla jsem si nedávno. "Jó už se těším na nový rok!" řekla jsem si nedávno. "Proboha už bude pololetí." řekla jsem si dnes a zděsila se nad tím, jak čas zatraceně utíká. Nestihla jsem nic...nic, co bych chtěla. Vyrazit na výlet, koupit si džíny, pracovat v čajce...:/ Stíhám jen učení, zase učení a sakra zase učení! Učení = mučení! Moc bych si přála, aby se čas zpomalil a já si mohla vychutnat pohled na idola mého srdce, jak se v jídelně láduje. A já se vidličkou ani netrefím do pusy. :3


Dnes po dlouhé době jsem si zahrála na svou milovanou kytaru - Blues.
Miluju to! Miluju ten pocit, že mi to jde a že se to dá poslouchat. Miluju, jak se strumy rozezní po celém pokoji. ♥

A taky mám pro vás božsky jednoduchý a výtečný recept. Smetanovo-sýrová omáčka se špagetami.
Co potřebujete?
- špagety
- smetanu ke šlehání
- šunku
- sýr (nejlépe tvrdý eidam)
- nějaké bylinky na chuť

Připarvíme si hrnec, bez něj by to skutečně nešlo. :D Do něj nalijeme smetanu, přidáme nakrájenou šunku a až se nám to zahřeje, nastrouháme dovnitř eidam. Dejte ho tam, jak moc chcete. :) Přidáme bylinky a necháme povařit. Mezitím si uvaříme špagety. Naávod na ně najdete na obalu, takže jsem si jistá, že to zvládnete a pochutnáte si, tak jako já. MMMMňááám! Furt bych to žrala! :D

A jako konečné potěšení si dáme Depešáky, které také zbožňuji! ♥ Provází mě cestou do školy...HEČ takový servis nikdo nemá! :D

Tak co je s tebou Drápku?!

13. ledna 2014 v 18:14 | Drápek |  Zápisník
S novým rokem přišel pocit nepoznaných nekonečných sil...ale byli jen dočasné? Ne, nehodlám to připustit. Bojuju sama se sebou a čekám, co se z toho vlastně vyklube. A z čeho že? Ani moje mysl, ani srdce netuší, co se chystá. Jen vím, že to bude velké a že na to nezapomenu. Přijde láska? Noví přátelé? Netuším...Každý všední i nevšední den se ve mě střídají pocity velkého štěstí i smutku. Proboha, to ta puberta! Až bych se z toho picla!

Začala jsem víc malovat. Malé čmáranice, obrázky a obrazy. Teď dělám na jednom, který by se nám hodil do čajovny. Jen ukecat milého šéfíka. :D Z páry v čaji zrodil se drak, by ochránil tvou duši, hleď ho spolykat. :)
Měla jsem dokonce i velmi zajímavý rozhovor s tříďasem, který mi řekl, že se mám někdy vyprdnout, ano to řekl!, na povinnou četbu a malovat, kreslit, vytvářet...cokoli. Je to prý perspektiva každého. Tak dám na něj a budu v tom pokračovat...:)

Třeba si na tom vytvořím malou závislost, jako na posilování...Žjóva!...necelý měsíc posiluju na bříško, zadek a ruce a jsem z toho tak nadšená, že bych cvičila pořád! Jen moje fyzioterapeutka mi to nedoporučuje. Prý se svaly tvoří lépe po cvičení 4x týdně s denní pauzou. Lépe, rychleji a svaly si stihnou i odpočinout. :) Tak to jsem téééda zvědavá, jak budou kluci později klekat na kolena. :D A že budou!
No jo a co vlastně ti kluci? :) Rozčtvrtila bych je na kousky a ty hodila psovi. :D Dobře, dobře...to bych nikdy neudělala, ani tomu nejhoršímu nepříteli. Jen ať si následky svého jednání vyžerou tady, na Zemi. ;) Však víte. Opravdu se v nich nevyznám a oni to mají určitě taky tak. Drápky si momentálně brousím na jednoho umělce, kterého ve snech objímám už rok...Ale Bůh už si asi všiml mích modliteb a tak mi seslal možnost sblížit se s ním. Konečně!! Na maturitním plese, na který jsem zvaná, bude sloužit jako mentální podpora našim společným kámošům. Takže mě čeká představování, při kterém snad neomdlím, a možná snad, BOŽE PROSÍM!, prohodíme nějaké to slůvko. :) Při přihozené špetce štěstí to nějak zajiskří a budeeeee...Bude hepy end :D

A to teda bude! Už teď se to na něj určitě ve Vesmíru rýsuje.


Mentální mapy, nejen pro mentály.

4. ledna 2014 v 18:26 | Drápek

Už jste slyšeli o anglickém spisovateli a vynálezci Mentálních map, Tony Buzanovi?
Že ne? Tak to se připravujete o inspirativní počteníčko jeho knih a také o perfektní pomůcku, při nesnesitelném učení. Nevýhodou knih, novin i časopisů je, že přinášejí pouze lineární informaci. Na rozdíl od televize si musejí poradit pouze z verbalizovaným popisem, tedy s vyprávěním, které "teče odněkud někam".
Vysvětlím vám to na tomto příkladu. Představte si, že jsem v nevýhodné pozici kolemjdoucího, kterého se zeptáte na cestu do hospody. "Jdi asi kilometr rovně, pak u vysokého smrku doleva, kolem studánky doprava a pak pokračuj rovně a nalevo po pár metrech uvidíš hospodu." snažím se vysvětlit. Tenhle popis si ukládáte do hlavy jako řadu orientačních bodů. jenže netušíte, jak vypadají ve skutečnosti. Musíte si vystačit s abstraktními pojmy, se kterými má váš mozek vskutku problémy...Prostě nevíte, jestli je most dřevěný nebo kamenný, jak moc vysoký je smrk...Pokud nemáte opravdu dobrou paměť, snadno zapomenete pořadí, či pár bodů. ...Tradá a zabloudili jste.
Teď si představte, že vám věnuji mapku, kde most je černý, velký smrk zelený, studánka modrá, hospoda červená...To hlavní je, že držíte v rukou kopii krajiny a máte možnost udělat si lepší obrázek, na který se můžete kdykoliv podívat znovu. "Jednou vidět vydá za tisíckrát slyšet," říká stará moudrost. Strukturovaná vizualizace se prostě do hlavy zakousne mnohem snadněji než sebelepší popis. Obrázek vnímáme "celostně", ne jako řadu nicneříkajících pojmů.


II.MINUTA, KDY SE ZASTAVILA ZEMĚ -Kam zmizel náš milovaný cigareťák?

4. ledna 2014 v 17:20 | Drápek |  Zápisník
Pamatujete na zamilované články probírající mou velkou nepochopitelnost, proč lidi kouří a proč kouří zrovna ON?
Tak vám oznamuji, s velkou radostí, že ON už nekouří. Vzdal se toho kvůli jiné holce, ale ta ho odmítla, bohužel. Naštěstí pro mě! Ne nejsem škodolibá. ;) Sám mi řekl, že už se k tomu nehodlá vracet. Bože, ať mu to vydrží!
Něco se v něm totálně změnilo. Asi nám trochu vyrostl. :) Pořád je to puberťák jak vrata, všude samej sex...:D No jo, jako bychom my starší byli snad jiní, že? velice mě na tom těší, že začíná uvažovat jako já. Přemýšlí na různýma věcma, hledá spojitosti...Skvěle se plní to, co jsem mu tak moc přála, aby prozřel. :)
Proto, pokud máte s někým zaláskované úmysly, tak vytrvejte. Stojí to za to.
Jen upozornění...netlačte na pilu! Ke štěstí stačí bohatě jen to, že člověku ukážete správnou cestu.

Teď mi stačí jen doufat, že mu časem dojde, jak těžká služba to byla. :)

Však odměnu si dopřeju už dnes. O:) Cítím se požehnaně.


Krásný nový rok!

3. ledna 2014 v 14:38 | Drápek |  Zápisník


Tak tedy...Šťastný a veselý nový rok všem! Nechť se Vám splní všechna přání a touhy. :) Sice trochu pozdě, ale přeci jen vrhám se na vás s novým názorem. Pokud jste v minulém roce 2013 ztratili spoustu víry a nabyli blbejma zkušenostma, jako já, tak je tu nová naděje. Nový rok, který bude jistě stokrát lepší a já jsem si tím naprosto jistá! Je jasné, že se nemusí začínat jen každý nový rok. Každý den je totiž požehnáním, protože můžeme nakopat do zadku zase někoho jiného. :D

Zbuďte v sobě zabitá přání a plňte si je. Zažehněte znovu jiskru lásky a rozdávejte jí. Bojíš se někomu říct, že se ti líbí? Kašli na to a prostě to řekni, tak jako jsem to udělala já. Můj lehce podnapilý idol mi na to, až zastřízliva odpověděl, že je to vzájemné.
Co to pro nás znamená?
Že tenhle rok...se stává NAŠÍM ROKEM!

Lehký krok a úsměvy všem! ♥

Drahé svátky a další výdaje.

3. ledna 2014 v 14:06 | Drápek |  Zápisník
Tak jsem zpět z cukrového svátečního útlumu. Bylo to fakt super! :)

Už od začátku vánočních prázdnin mě přepadala skvělá nálada, a tak jsem poslední dny před Štědrým večerem, využila k tomu, abych dovyrobila a dozabalila zbývající dárečky. S mou netrpělivosti...fakt sranda. Milou společnost mi dělala moje kočička Meguše, která se, jak už je jejím zvykem, zase povalovala na šustících papírech. Využila svých magických schopností a zachumlala se tak, že si musela nakonec vymňoukat svobodu. :D Je to vážně trdlo.
Vánoce mám hrozně moc ráda, protože je tu alespoň nějaké období, kdy jsou na sebe lidi milí a přejí si jen to nejlepší. Já to sice provozuju celoročně, ale tak znáte ten požehnaný pocit dobra, když je skoro všude. :)
24. prosince jsme celá rodina strávili celkem v poklidu. Dopoledne jsme zavítali tradičně do lesa a dali zvířátkům asi 20 kilo lahůdek na zimu. A já to nesla! Mohla bych to označit, jako zbytečné při pohledu na skoro kvetoucí zahrady, ale neudělám to. Zvířata miluju, tak ať mají taky hody. Stejně jako jsme měli my, když jsme se ZASE přejedli bramborovým salátem. Fuuu..ještě teď to citím. :D Musela jsem je překecávat, abysme si konečně rozbalili dárečky, když byl Ježíšek tak štědrý. Na mou žádost převalili pupky ke stromečku a mohlo se začít.
Sice na mě pod stromečkem nečekal můj vysněný kluk, ale pár vyprosených věciček, tam bylo. Za to moc, moc děkuju! :) Třeba krásný svetřík s motivy sobů, a protože mám takové kanadské motivy ráda, tak můžu být hrozně SWAG! :D Ne že by to bylo moje zbožné přání. *oči v sloup* To fakt ne.
Další dny jsme trávili pospolu a viděli jsme se s dalšími větvemi naší rodiny. Tam jsem byla spokojená, protože jsem konečně opět po roce viděla svého milovaného bratránka...ŽIVOTNÍHO KOUČE. Pokecali jsme a moje dušička zaplesala z nově nabytých vědomostí. :)
Silvestr jsem též trávila doma, protože vážně nemusím ty "společenské klubové akce", kde se každý musí nejvíc ožrat, aby byl považován za krále večírku. Naši byly u sousedů a já trávila večer ve společnosti mého oblíbeného herce a flašky šampáňa. Broskvovýho! Mňam! Po návratu rodičů zbývala do plnoci hodina a moje mamka, chudák znavená z práce, to vesele zalomila. Ani k přípitku jsme jí pak málem nevzbudili. :)
Prvního mě čekala malá deprese, možná z nudy?, kdy jsem přemýšlela nad tím, zda mě vůbec nějaká ta láska čeká, nebo co vlastně...Nebo jen nezávazný sex? :D

Jako největší novinu zbytku minulého roku bych označila to, že mi byla přidělena role ve filmu!!! Žjeáá! Pořád tomu nemůžu uvěřit, je to naprosto úchvatné! něco co jsem si celé roky přála a čemu jsem tolik věřila, se stane skutečností. Wau! A proto milí zlatí...VĚŘTE SVÝM SNŮM, PROTOŽE ČÍM VÍC SÍLY JIM DÁTE, TÍM PŘESNĚJI A RYCHLEJI SE SPLNÍ.

Usměj se!